Rozměry atomových jader jsou až o pět řádů menší než rozměry atomů, takže se obíhajícím elektronům jeví asi tak, jak bychom viděli centimetrovou kuličku z výšky 1 kilometr. Přesto elektrony dokáží prostřednictvím nepatrné části své vlnové funkce, která do jádra zasahuje, pocítit i docela malé změny jaderného poloměru. Atomy s různými jadernými izotopy ve svém nitru (jednotlivé izotopy daného prvku se liší počty neutronů – mají proto stejný náboj, ale různé poloměry) jsou rozlišeny velmi malými, leč přesto zjistitelnými posuny energií elektronových přechodů. Měření takového izotopického posunu jednoho konkrétního přechodu v heliu bylo nedávno využito k určení rozdílu mezi jadernými poloměry obyčejného helia-4 (2 protony, 2 neutrony) a exotického helia-6 (2 protony, 4 neutrony). Měření samotné bylo provedeno pomocí dosti exotické techniky - laserové spektroskopie aplikované na soubor atomů uvězněných v iontové pasti. Zatímco obyčejné helium má poloměr 1,67 femtometrů (jeden femtometr = deset na minus patnáctou metru), pro helium-6 byla naměřena hodnota mnohem vyšší, totiž 2.05 femtometru. Tento výsledek potvrzuje dřívější teoretické předpovědi, podle nichž jsou dva dodatečné neutrony v heliu-6 jen velmi slabě vázány ke zbytku jádra a jejich vlnové funkce proto výrazně přesahují obvyklý jaderný poloměr. Očekává se, že podobný halo efekt vykazují i další těžší exotická jádra.